Tento dokument obsahuje přehled a analýzu doporučení Výboru ministrů Rady Evropy a jeho sekretariátu v souvislosti s dohledem nad výkonem rozsudků týkajících se přeplněnosti věznic, které vydal Evropský soud pro lidská práva.
Jejím cílem je podpořit právníky a organizace občanské společnosti působící v oblasti vězeňství při jejich obhajobě a soudních sporech před orgány Rady Evropy.
Obsah
Úvod >>
1. Odkaz na činnost Rady Evropy a vnitrostátních institucí pro lidská práva >>
2. Podpora komplexní strategie zahrnující všechny příslušné zúčastněné strany >>
3. Strategie zaměřené na vyšetřovací vazbu, krátké tresty a toky přijetí >>
4. Méně pozornosti věnované délce zadržení a předčasnému propuštění >>
Úvod
Cílem tohoto dokumentu je poskytnout přehled postoje Výboru ministrů Rady Evropy (CM) a jeho sekretariátu ke strukturálnímu problému přeplněnosti věznic.
Za tímto účelem analyzuje doporučení CM a jeho sekretariátu ve 13 vybraných zemích: Belgie, Bulharsko, Francie, Řecko, Maďarsko, Itálie, Moldavsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Rusko, Slovinsko, Ukrajina.[1] Analyzovány byly pouze poznámky a rozhodnutí přijatá do září 2023. Novější dokumenty nebyly vzaty v úvahu.
Ve vybraných případech, z nichž některé jsou pilotními nebo kvazipilotními rozsudky,[2] Evropský soud pro lidská práva (ESLP) shledal, že přeplněnost věznic je strukturálním nebo složitým problémem, který je třeba vyřešit přijetím zásadních opatření.
Evropský soud pro lidská práva v některých případech vydal pokyny, jak tento problém řešit. Tyto pokyny mohou sahat od cílených opatření, která mají být přijata v určitém časovém rámci (například v případě pilotních rozsudků poskytnutí účinných opravných prostředků k dispozici zadrženým osobám, které si chtějí stěžovat na podmínky zadržení, viz Torreggiani a další v. Itálie, č. 43517/09, 2013, §§ 96–99), až po širší úvahy o trestní politice států (viz zejména rozsudek Orchowski v. Polsko, ve kterém ESLP rozhodl, že “[i]pokud stát není schopen zajistit, aby vězeňské podmínky byly v souladu s požadavky článku 3 Úmluvy, musí upustit od své přísné trestní politiky, aby snížil počet uvězněných osob, nebo zavést systém alternativních trestů”, Orchowski v. Polsko, č. 17885/04, 2009, § 153; viz též Torreggiani, § 95).
Navzdory těmto náznakům ESLP opakovaně zdůrazňoval, že CM má “lepší pozici” k tomu, aby poskytoval vodítko k tomu, jak by měl stát organizovat svůj trestní systém nebo provádět reformy vězeňství (Sukachov v. Ukrajina, ne. Dokument 14057/17, 2020, § 145; viz také Torreggiani, §§ 94–95).
CM se schází na úrovni náměstků čtyřikrát ročně, aby posoudil pokrok při provádění řady případů (“zasedání DH”). Přezkum je založen na zprávách o pokroku vypracovaných vládou (“akční plány”, “akční zpráva”) a podáních nevládních organizací a vnitrostátních institucí pro lidská práva.
Je třeba rozlišovat mezi dvěma hlavními zdroji. Za prvé, rozhodnutí přijatá CM (dále jen “rozhodnutí CM”), která jsou referenčními dokumenty pro pochopení postoje Výboru.
Za druhé, poznámky vypracované sekretariátem CM (dále jen “poznámky”) před zasedáním DH na základě dokumentace obdržené od vlád, nevládních organizací a NHRI. Tyto poznámky obsahují popis a analýzu situace v posuzované zemi, jakož i opatření přijatá nebo plánovaná vnitrostátními orgány. Obsahují také řadu návrhů, kterým je musí CM věnovat pozornost. Tyto poznámky nejsou závazné, ale mohou být použity k výkladu rozhodnutí Výboru.[3]
V těchto zdrojích byly vybrány pouze prvky týkající se přeplněnosti věznic (nebyly vzaty v úvahu prvky týkající se materiálních podmínek zadržení nebo podrobnosti o zavedených nápravných opatřeních, která s přeplněností nesouvisely).
1. Odkaz na činnost Rady Evropy a vnitrostátních institucí pro lidská práva
CM prosazuje řešení předložená v rámci jiných činností Rady Evropy v otázkách přeplněnosti věznic a vězeňských politik, jako jsou doporučení (doporučení Rec(99)22 týkající se přeplněnosti věznic a inflace vězeňské populace, doporučení Rec(2000)22 o zlepšení provádění evropských pravidel o sankcích a opatřeních Společenství, doporučení Rec(2003)22 o podmíněném propuštění (podmínečném propuštění) a Doporučení Rec(2006)13 o výkonu vazby ve vazbě, podmínkách, za nichž k ní dochází, a o zajištění záruk proti zneužití – viz např. ve vztahu ke Slovinsku, 1259. zasedání, poznámky, 2016), bílá kniha (Evropský výbor pro problémy trestné činnosti, bílá kniha o přeplněnosti věznic, 2016, viz např. v případě Rumunska, 1362. zasedání, Poznámky, 2019; 1398. zasedání, Poznámky, 2021; 1468. zasedání, poznámky, 2023), postoje CPT (buď specifické pro jednotlivé země, nebo širšího významu – např. výroční zpráva CPT za rok 2021 podporující využívání “závazného právního systému vězeňské regulace” k řešení přeplněnosti věznic, viz pokud jde o Portugalsko, 1475. zasedání, poznámky, 2023), nebo technická pomoc poskytovaná Radou Evropy (např. Akční plán Rady Evropy pro Moldavskou republiku na období 2021–2024, financovaný z projektu Svěřenského fondu pro lidská práva (HRTF) č. 18 – pokud jde o Moldavsko, viz: 1265. zasedání, rozhodnutí CM, 2016; pokud jde o Rusko: 1157. zasedání, Poznámky, 2012).
Zprávy NHRI jsou rovněž uváděny jako užitečné zdroje inspirace, které doplňují zdroje středisek excelence (pokud jde o Bulharsko, viz v souvislosti s Bulharskem: 1172. zasedání, rozhodnutí CM, 2013, na kterém CM vyzývá orgány, aby “náležitě zohlednily […] příslušných doporučení monitorovacích orgánů na vnitrostátní a mezinárodní úrovni, včetně CPT a veřejného ochránce práv“; pokud jde o Portugalsko: 1475. zasedání, rozhodnutí CM, 2023, na kterém CM vyzývá orgány, aby “plně čerpaly z příslušných odborných znalostí, práce a nástrojů Rady Evropy a doporučení Národního preventivního mechanismu“).
2. Podpora komplexní strategie zahrnující všechny zúčastněné strany
CM jasně uvádí, že boj proti přeplněnosti věznic vyžaduje provádění komplexní strategie, do níž budou zapojeni všichni příslušní aktéři a jejímž cílem bude řešit několik aspektů tohoto jevu, a to prostřednictvím změn politiky, osvětových aktivit zaměřených na příslušné aktéry, organizačních opatření s dopadem na vězeňské režimy a intervencí ve vězeňském majetku.
I když je soudnictví zvláště vyzdvihováno jako “jediný aktér, který může nařídit propuštění nebo úpravu trestu, a může tak jednat na základě ‘zdrojů’ porušení článku 3” (citace s ohledem na Francii, 1411. zasedání, poznámky, 2021), mají být zapojeny všechny příslušné zúčastněné strany v oblasti trestního práva (viz v souvislosti s Belgií: “státní zástupci, vyšetřující a exekuční soudci, vězeňská správa a probační služby“, 1436. zasedání, poznámky, 2022; pokud jde o Řecko: 1288. zasedání, poznámky, 2017, na níž sekretariát vyzývá k “přehodnocení trestního systému a interakce mezi zákonodárnou mocí (systém trestů), soudnictvím (tresty) a nápravným systémem (podmínky zadržení)“; pokud jde o Portugalsko: 1475. zasedání, poznámky, 2023, na níž sekretariát zdůrazňuje “jasnou přidanou hodnotu konzultací se všemi zúčastněnými stranami” v tomto procesu a přímo odkazuje na příspěvky poskytnuté “subjekty občanské společnosti, které poskytují spolehlivý vhled do základních příčin problémů a druhu opatření, která je mohou řešit”).
Taková strategie v zemích, které Výbor ministrů zvažuje, často chybí a často se připomíná jako nezbytný krok k řešení problému přeplněnosti věznic (viz např. v souvislosti s Francií: 1451. zasedání, poznámky, 2022 a rozhodnutí CM; pokud jde o Ukrajinu: 1475. zasedání, poznámky, 2023 a rozhodnutí CM; pokud jde o Portugalsko: 1475. zasedání, poznámky, 2023 a rozhodnutí CM). Z přezkoumaných příkladů vyplývá, že tato strategie musí řešit přeplněnost věznic prostřednictvím opatření, která mají dopad na trestní právo (omezit využívání trestu odnětí svobody), procesní právo (zaručit vězňům přístup k účinným opravným prostředkům) a vězeňský majetek (zlepšit materiální podmínky zadržení).
Příklad implementace takových strategií lze nalézt v Rusku, v raných fázích provádění rozsudku Ananyev a další v. Rusko (č. 42525/07, 2012), kdy CM “s uspokojením konstatoval, že akční plán je založen na komplexní a dlouhodobé strategii pro řešení strukturálního problému zjištěného Soudním dvorem” (1157. zasedání, poznámky, 2012 a rozhodnutí CM). Tento akční plán zároveň zahrnoval “opatření zaměřená na širší využívání alternativních opatření k zadržení; opatření zaměřená na další zlepšení materiálních vězeňských podmínek; [a] opatření zaměřená na zavedení vnitrostátních kompenzačních a preventivních prostředků nápravy a na další zlepšení stávajících opravných prostředků” (tamtéž). Navzdory své počáteční “spokojenosti” s opatřeními, která úřady přijaly během svého posledního přezkoumání případu o sedm let později, CM konstatoval “se znepokojením, že [ESLP] nadále vydává rozsudky, v nichž konstatuje přeplněnost řady detenčních zařízení, a vyzval orgány, aby poskytly informace o opatřeních přijatých k řešení tohoto problému” (1348. zasedání, CM, 2019).
Stejně tak opatření přijatá italskými orgány v rámci provádění pilotního rozsudku ve věci Torreggiani (uzavřeného v roce 2016) jsou sekretariátem občas zmiňována jako “zdroj inspirace” pro jiné země (viz například v případě Maďarska: 1250. zasedání, poznámky, 2016; pokud jde o Slovinsko: 1259. zasedání, Poznámky, 2016).
Jak zdůraznil sekretariát, italské orgány přijaly opatření ve třech směrech činnosti: opatření trestní politiky s cílem zvýšit využívání alternativ k trestu odnětí svobody a omezit využívání vazby a vazby za méně závažné trestné činy, organizační opatření ke zlepšení životních podmínek vězňů a renovace věznic (1214. zasedání, poznámky, 2014).
CM zcela jasně uvádí, že opatření zaměřená na zvýšení počtu míst ve věznicích sama o sobě nemohou vyřešit problém přeplněnosti (pokud jde o Francii, viz: 1451. zasedání, poznámky, 2022; pokud jde o Belgii: 1475. zasedání, poznámky, 2023 a rozhodnutí CM) – i když mohou být součástí řešení, pokud jsou přijímány souběžně s jinými politickými iniciativami (pokud jde o Řecko, viz 1172. zasedání, Poznámky, 2013; pokud jde o Rumunsko: 1122. zasedání, Poznámky, 2015).
3. Strategie zaměřené na vyšetřovací vazbu, krátké tresty a toky přijetí
V řadě poznámek sekretariátu a rozhodnutí CM je kladen důraz na “politiku určenou k omezení nebo zmírnění počtu osob posílaných do věznic“, což se v některých případech jeví jako “jediný schůdný způsob, jak kontrolovat přeplněnost” (citace týkající se Maďarska: 1250. zasedání, poznámky, 2016, sekretariát cituje zprávu o návštěvě CPT zveřejněnou v roce 2014, § 39).
Proto jsou často prosazovány alternativy k vazbě a vyšetřovací vazbě (za použití alternativních sankcí nebo alternativních donucovacích opatření). To je např. hlavním cílem intervence CM ve vztahu k Maďarsku, v němž jsou alternativy k zajištění shledány “nedostatečně využívánými” (1377. zasedání, Poznámky, 2020; 1310. zasedání, Poznámky, 2018). Jako součást problému byla zmíněna i v jiných zemích, jako je Ukrajina (1390. zasedání, poznámky, 2020 a rozhodnutí CM, 2020), Francie (1451. zasedání, poznámky, 2022 a rozhodnutí CM), Moldavsko (1186. zasedání, nóta, 2013 a rozhodnutí CM), Slovinsko (1259. zasedání, poznámky, 2016 a rozhodnutí CM), mimo jiné. Doporučení k širšímu využívání alternativ k zadržení se týká i Portugalska, přestože tato země má jednu z nejnižších měr přijetí v zemích Rady excelence – což naznačuje, že její problém s přeplněností má různé příčiny (1475. zasedání, rozhodnutí CM, 2023).
Alternativy k vyšetřovací vazbě byly konkrétně doporučeny nebo analyzovány v zemích, kde byla četnost a délka vyšetřovací vazby shledána závažným problémem – viz zejména případy Polska (1164. zasedání, poznámky, 2013 a rozhodnutí CM), Řecka (1390. zasedání, poznámky, 2020) nebo Ruska (1288. zasedání, poznámky, 2017).
Mezi opatřeními zavedenými zeměmi, která byla přezkoumána nebo doporučena CM nebo sekretariátem, lze nalézt zvýšené využívání elektronického monitorování jako alternativy k zadržení “ve vazbě, jako samostatný trest nebo prostředek výkonu trestu” (citace v případě Belgie, širší využití tohoto opatření bylo zaznamenáno “se zájmem” jak sekretariátem, tak CM: 1475. zasedání, poznámky, 2023 a rozhodnutí CM).
V přezkoumávaných dokumentech není patrná žádná kritická analýza použití tohoto opatření. Ve dvou uzavřených věcech (Polsko, Itálie) bylo zavedeno zvýšené využívání elektronického monitorování krátkých trestů, které bylo zmíněno jako součást širšího souboru opatření, která přinesla určité výsledky v oblasti přeplněnosti věznic (pokud jde o Polsko, viz v souvislosti s Polskem: 1265. zasedání, usnesení, 2016, usnesení zmiňuje nejnovější předložený akční plán, který uvádí, že elektronické monitorování lze nařídit jako alternativu k trestům odnětí svobody až na jeden rok; pokud jde o Itálii: 1201. zasedání, Poznámky, 2014).
V jiných projednávaných případech se jako prostředek ke snížení přeplněnosti doporučuje zavedení širšího využívání elektronického monitorování (pokud jde o Belgii, viz Belgie: 1475. zasedání, rozhodnutí CM, 2023, zmíněno výše – rozšířené využívání alternativ k zadržení, včetně elektronického monitorování, mělo “přispět ke snížení vězeňské populace” již o šest let dříve, viz 1302. zasedání, Poznámky, 2017; pokud jde o Rumunsko: 1310. zasedání, rozhodnutí CM, 2018). Spolu s doporučením posílit probační službu (pokud jde o Belgii, viz Belgie: 1475. zasedání, rozhodnutí CM, 2023; pokud jde o Rumunsko: 1362. zasedání, poznámky, 2019, na níž sekretariát vyjadřuje politování nad tím, že probační služba má i nadále “i nadále závažný nedostatek personálu, a to navzdory svému zásadnímu příspěvku k odklonu více než 100 000 osob z vězeňského systému, což činí její účinné fungování životně důležitým pro krátkodobý i dlouhodobý úspěch rumunské strategie proti přeplněnosti věznic”; viz také případ Slovinska, kde jedním z přijatých opatření bylo zřízení probační služby: 1294. zasedání, Poznámky, 2017).
Mezi další opatření patří cílené zásahy do trestního práva s cílem zajistit, aby “trest odnětí svobody byl krajním opatřením” (citace týkající se Moldavska: 1406. zasedání, Poznámky, 2021). Řecko tak učinilo v případě méně závažných trestných činů např. (1150. zasedání, poznámky, 2012 a rozhodnutí CM) nebo Polska (1265. zasedání, rezoluce z roku 2016, v němž se zmiňuje nejnovější akční plán), což Řecko plánovalo v roce 2020 v rámci reformy “zaměřené na prosazování umírněnější trestní politiky” (1390. zasedání, poznámka, 2020 a rozhodnutí CM), a byl shledán nezbytným v rámci prvního přezkumu provádění pilotního rozsudku Varga a další v. Maďarsko (č. 14097/12, 2015; viz 1236. zasedání, Poznámky, 2015: sekretariát uvedl, že je třeba vyvinout alternativy k zadržení s ohledem na skutečnost, že drobné trestné činy jsou často trestány vazebními opatřeními). Pokud jde o Belgii, CM použil alternativní formulaci, když navrhl “snížit počet případů odnětí svobody stanovených zákonem” (1475. zasedání, rozhodnutí CM, 2023).
Dalším opatřením, které, jak se zdá, nabylo v novějších rozhodnutích na významu, je zavedení právně závazné kontroly vězeňské populace. To bylo vzato na vědomí jako opatření přijaté slovinskými orgány v rámci jejich “mnohostranné národní strategie boje proti problému přeplněnosti” (1294. zasedání, poznámky, září 2017: vězni z věznice v Lublani měli být automaticky přemístěni do jiných věznic, jakmile zařízení dosáhne své maximální kapacity) a bylo doporučeno ve vztahu k Francii (1451. zasedání, rozhodnutí CM, 2022: CM vyzvala úřady, aby “zvážily nová legislativní opatření, která by regulovala vězeňskou populaci závaznější povahou”) a Belgii (1475. zasedání, rozhodnutí CM, 2023: CM vyzvala úřady, aby “bezodkladně zvážily závazná opatření k regulaci vězeňské populace”).
Podobné opatření zvažoval také sekretariát pro Portugalsko, ale v rozhodnutí CM se neobjevuje (1475. zasedání, 19.–21. září 2023: srovnej poznámky navrhující zavést “závazný právní systém vězeňské regulace, který by byl aktivován, jakmile dojde k přeplněnosti vězeňské služby […] například zavedením absolutní horní hranice počtu vězňů v každé věznici” a rozhodnutí CM jednoduše vyzývá úřady, aby “využily všech prostředků, které má současná legislativa k dispozici, k omezení vstupů do vězeňského systému”).
4. Méně pozornosti věnované délce zadržení a předčasnému propuštění
Reformy států zaměřené na zkrácení délky trestů se týkají především méně závažných trestných činů, jak dokládá reforma přijatá Itálií, která zavádí “mírnější tresty za méně závažné trestné činy související s drogami” (1201. zasedání, poznámky, 2014), nebo Řeckem, které zrušilo “drobné trestné činy” (1390. zasedání, poznámky, 2020).
Problematika dlouhých vět je řešena jen zřídka.
Při dvou příležitostech jsou krátce zmíněny jako faktor přeplněnosti. Pokud jde o Francii, sekretariát poté, co zdůraznil dopad krátkodobých trestů na přeplněnost věznic, dodal, že delší tresty přispívají k “nadměrnému zabírání vězeňských míst v průběhu času” (1451. zasedání, poznámky, 2022). Pokud jde o Rumunsko, sekretariát se obává, že “delší tresty pro recidivisty a přísnější podmínky přístupu k podmíněnému propuštění” by mohly zrušit pozitivní dopad širšího využívání elektronického monitorování (1310. zasedání, poznámky, 2018).
Problematika je řešena podrobněji ve vztahu k Řecku: v reakci na reformu trestního práva, která zpřísňuje tresty za řadu závažných trestných činů, sekretariát uvedl, že “zvýšení trestní sazby na horní úrovni trestní stupnice nemůže být kompenzováno mírnějším snížením na dolní hranici” a že taková politika “obvykle vede ke zvýšení počtu trestů odnětí svobody a v důsledku toho nemůže důsledně řešit přeplněnost věznic” (1428. zasedání, poznámky, 2022).
Příklady zlepšení mechanismů úpravy vět jsou častější, ať už jde o doporučení, která je třeba zavést (pokud jde o Belgii, viz 1355. zasedání, rozhodnutí CM, 2019; pokud jde o Moldavsko: 1406. zasedání, rozhodnutí CM, 2021; pokud jde o Portugalsko: 1475. zasedání, rozhodnutí CM, 2023), nebo jako kladné hodnocení opatření přijatých orgány (pokud jde o Bulharsko, viz v případě Bulharska: 1411. zasedání, bere na vědomí, září 2021, v návaznosti na reformu, která umožňuje vězňům požádat o podmíněné propuštění přímo u příslušného soudu a zmírňuje podmínky přístupu k podmínečnému propuštění recidivistů; pokud jde o Itálii: 1214. schůzka, poznámky, 2014, týkající se reformy, která zvýšila možnosti vězňů těžit z předčasného propuštění pod dohledem tím, že zvýšila počet dnů odnětí svobody za semestr, aby vězni získali nárok na předčasné propuštění; pokud jde o Rumunsko: 1348. zasedání, poznámky, 2019 a rozhodnutí CM, týkající se reformy týkající se podmínečného propuštění, která přispěla ke snížení počtu vězňů; pokud jde o Řecko: 1230. zasedání, Poznámky, 2015, na níž sekretariát navrhuje doplnit stávající opatření, jejichž cílem je “omezit počet osob posílaných do vězení za účelem výkonu trestu odnětí svobody (alternativy k trestu odnětí svobody) a zajistit snížení počtu odsouzených vězňů prostřednictvím pozastavení výkonu trestu odnětí svobody nebo programů předčasného propuštění” o alternativy k vyšetřovací vazbě).
Byla rovněž vydána doporučení, aby se dočasná opatření přijatá během pandemie COVID-19 stala trvalými. Tato opatření často vedla k poklesu vězeňské populace po zavedení programů úpravy trestů (pokud jde o Portugalsko, viz Portugalsko: 1398. zasedání, Poznámky, 2021 a rozhodnutí CM s CM doporučující učinit trvalé až “flexibilnější vymáhání trestů”, které sekretariát ve svých poznámkách popsal jako “částečné prominutí trestu odnětí svobody, poskytnutí mimořádné správní dovolené, prominutí trestu a předčasné podmínečné propuštění” – toto doporučení nebylo při posuzování případu v roce 2023 zopakováno). Pokud jde o Belgii (která zavedla podobná opatření v podobě přerušení výkonu trestu a předčasného propuštění), sekretariát pouze konstatoval, že “příležitost, která se naskytla během první vlny COVID-19, byla využita, ale její účinky nebyly v průběhu času zachovány”, což nelze vykládat jako doporučení k prodloužení opatření (1398. zasedání, Poznámky, 2021, zvýraznění doplněno: opatření jsou zmíněna v podání NHRI citovaném v poznámce pod čarou č. 15 poznámek sekretariátu).
Otázka přeplněnosti věznic jako demografického jevu a otázka procesních práv vězňů se překrývají s otázkou kompenzačních opravných prostředků, které by orgány měly zavést: při mnoha příležitostech CM navrhl zavést nápravná opatření, která by přiznávala odškodnění ve formě snížení trestů pro vězně držené ve špatných vězeňských podmínkách (v této souvislosti je uveden opravný prostředek zavedený v Itálii analyzoval ESLP ve svém rozhodnutí Stella v. Itálie (č. 49169/09, 2014) jako “nepopiratelnou výhodu v tom, že pomáhá řešit problém přeplněnosti věznic tím, že urychluje propuštění zadržených osob z vězení”, viz také 1201. zasedání, rozhodnutí CM, 2014; pokud jde o Rusko, viz následující: 1288. zasedání, rozhodnutí CM, 2017; pokud jde o Rumunsko: 1362. zasedání, rozhodnutí CM, 2019, ve kterém CM vyjadřuje politování nad “zrušením opravného prostředku zavedeného za účelem poskytnutí odškodnění ve formě snížení trestu osobám” zadržovaným ve špatných podmínkách).
[1] Jedná se o tyto země a odpovídající případy: Belgie: Vasilescu v . Belgie, č. 64682/12, 25. dubna 2014; Bulharsko: Neshkov v. Bulharsko, č. 36925/10, 27. ledna 2015 & Keyahov v. Bulharsko, č. 41035/98, 18. ledna 2005; Francie: J. M. B. a další v. Francie, č. 9671/15, 30. ledna 2020; Řecko: Nisiotis v. Řecko, č. 34704/08, 10. února 2011; Maďarsko: Varga a další v. Maďarsko, č. 14097/12; Itálie: Torreggiani v. Itálie, č. 43517/09, 8. ledna 2013 & Sulejmanovic v. Itálie, č. 22635/03, 16. července 2009; Moldavsko: Ciorap v. Moldova, no. 12066/02, 19 června 2007 & I.D. v. Moldavsko, č. 47203/06, 30. listopadu 2010; Polsko: Orchowski v. Polsko, č. 17885/04, 22. října 2009 & Norbert Sikorski v. Polsko, č. 17599/05, 22. října 2009; Portugalsko: Petrescu v. Portugalsko, č. 23190/17, 3. prosince 2019; Rumunsko: Rezmiveș v. Rumunsko, č. 61467/12, 25. dubna 2017 & Bragadireanu v. Rumunsko, č. 22088/04, 6. prosince 2007; Rusko: Ananyev v. Rusko, č. 42525/07, 1. října 2012; Slovinsko: Mandic v. Slovinsko, č. 5774/10, 20. ledna 2012; Ukrajina: Sukachov v. Ukrajina, č. 14057/17, 30. ledna 2020. Podrobnější informace o těchto případech naleznete v přílohách.
[2] Pilotní rozsudky se přijímají v případě, že daná otázka v důsledku své strukturální nebo systémové povahy vede k významnému počtu podobných stížností. V těchto rozsudcích může Soudní dvůr uvést opatření, která má žalovaný stát přijmout v určité lhůtě. Pilotní řízení umožňuje Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) odročit posuzování souvisejících stížností. Viz informační přehled o pilotních rozsudcích, který vypracoval Evropský soud pro lidská práva.
[3] Další podrobnosti najdete v průvodci iGuide: Výbor ministrů Postupy a pracovní metody, část III. 5: “Dokumentace [zasedání] obsahuje základní dokumenty potřebné k projednání a poznámky k pořadu jednání, které obsahují návrhy rozhodnutí. Sekretariát připravuje poznámky k pořadu jednání pouze tehdy, pokud přinášejí přidanou hodnotu diskusím poslanců a/nebo pokud jsou nezbytné pro přípravu rozhodnutí poslanců”; viz také Evropská implementační síť, Provádění rozsudků Evropského soudu pro lidská práva. Příručka pro nevládní organizace, poškozené strany a jejich právní poradce, s. 14: “Tyto poznámky obsahují shrnutí případů a všech vzniklých otázek spolu s návrhy rozhodnutí CM ke každému případu.”
Financováno Evropskou unií. Vyjádřené názory a stanoviska jsou však pouze názory autorů a nemusí nutně odrážet názory a stanoviska Evropské unie. Evropská unie za ně nemůže nést odpovědnost.
